Dveře jsou otevřené, vstupte!
„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání,“ řekl před více než sto lety americký novinář a spisovatel Samuel Langhorne Clemens, Možná vám to jméno nic neříká, ale autor tohoto na první pohled tvrdého výroku není nikdo jiný než Mark Twain. Muž, který se proslavil svými knihami, sarkastickým humorem, zájmem o technologie a špatnými investicemi.
Do projektu sázecího stroje vložil na konci 19. století 300 tisíc dolarů a přišel o ně. Založil vlastní vydavatelství, které se uvedlo úspěšným titulem, aby krátce poté zkrachovalo na pamětech papeže. To jsou ty horší okamžiky Twainova života.
Zvládl je i díky přátelství s finančníkem Henrym Huttlestonem Rogersem, ředitelem společnosti Standard Oil, který Twainovy dluhy nezaplatil, ale pomohl mu z nich najít cestu.
Malý exkurz do Twainova života naznačuje, že onen povzdech nad školou není jen prázdným bonmotem, je to trpká a prožitá zkušenost. A bohužel, trpká je – přes ten časový odstup – stále i pro nás.
Upřímně, nekonečné a stále se opakující debaty o tom, jaká má či nemá být maturita, zda její součástí má či nemá být matematika a nejnověji dokonce o tom, zda druhý jazyk na středních školách má být povinný či ne, jsou jen potvrzením naší vlastní bezradnosti.
Pokud se vám zdá, že i já jsem v soudu příliš příkrý, pomohu si slovy Tomáše Mariančíka: „Škola může pouze ukázat dveře do světa informací a znalostí, ale nemůže do nich násilím nikoho procpat – projít musí každý sám. Vzdělávání by nemělo být nucené, protože pak se ani nedá nazvat vzděláváním. Sebevzdělávání naproti tomu klíčí ze zvědavosti, z touhy pochopit, jak věci fungují, ať už se jedná o hračku, primitivní bakterii nebo celý vesmír. Dobrá škola se ve vás může pouze pokusit probudit to semínko zvědavosti, které vás pak bude provázet na cestě…“
Že je vám Tomášovo jméno ještě méně známé než vlastní jméno Marka Twaina? Tak jen pro pořádek: Tomáš Frooxius Mariančík byl jedním z prvních, kdo v Česku začal tvořit hry pro virtuální realitu a je také spoluzakladatelem, hlavním designérem a vývojářem společnosti Solirax, která vyvíjí operační systém pro virtuální a rozšířenou realitu.
Před lety přivezl za svou inovativní procesorovou architekturu čtvrté místo z celosvětové soutěže pro mladé vědce Intel ISEF v Bostonu. A kde je ta pointa?
Tomáš odešel sám a dobrovolně z prestižní vysoké školy, protože mu nebyla schopna nabídnout, co očekával. Mířil mnohem výš, než ta věhlasná škola mohla dohlédnout. Šel proto cestou sebevzdělávání a uspěl. Ano, práce sice vede, jak tvrdí teorie, k uspokojování lidských potřeb, k vytváření statků či služeb a je vedle půdy a kapitálu jednou ze základních produkčních složek. Ale cestou k prosperitě práce není. Tou jsou lidský um a vědění, co rostou z těch semínek zvědavosti.
Nechci tím říct, že se máme vykašlat na školu. Naopak. Jen musíme správně volit. A dovolím si připomenout, že Třída F vznikla do jisté míry i v reakci na to, že tuzemská vzdělávací soustava tempu a potřebám doby tak úplně nestačí. Proto bude Třída F jiná – náročnější, komplexnější, s důrazem na činy. Tak, jak to říká latinské Acta non verba, které si celý projekt Fosfa Edu vybral za své motto.
Chci na začátku školního roku popřát všem dvaceti mladým chlapcům z Třídy F, aby v sobě ta semínka zvědavosti objevili a živili. Protože právě z nich může díky Třídě F vyrůst zdravý stromek znalostí, vědomostí a schopností.
Kluci, ty dveře, které Třída F otevírá, jsou tu pro vás. A já vám držím palce.
Text: Petr Karban