Zpět

31. října 2024

Jak to dělá FOSFA

vzdělávání

FOSFA CHCE HRÁT CHAMPIONS LEAGUE

Nepokusit se je nejhorší varianta

Jedno úsloví říká, že špatné časy plodí silné muže, kteří dělají ze špatných časů dobré. Bohužel, platí i ta druhá polovina, že dobré časy plodí slabé muže a ti z dobrých časů dělají ty špatné. My žijeme v době slabých mužů. A hledáme cestu k lepším časům. Podle mne tu cestu nemusíme hledat, protože ji známe – je to cesta vzdělání, sportu a morálních hodnot. Stačí po ní jen jít. Je zvláštní, že se to musí učit národ, který měl Gutha Jarkovského a Komenského. My ve Fosfě se o takovou cestu snažíme – podporujeme vzdělání i sport dětí a mládeže. Chceme ukázat, že ta cesta skutečně existuje a že má smysl.

Je otázkou, proč stejnou cestou nejde stát. Ale odpověď na tu otázku není zase tak složitá – školství je logicky odrazem prostředí a systému, v němž se nachází. Kdosi rozhodl, že vytvoří znalostní společnost, což zní dobře. Jen zůstal nepochopen rozdíl mezi informační společnostní a znalostní společností. Rozdíl, který pojmenoval již Einstein. Důsledkem je, že my jsme si definovali, kolik procent lidí má mít vysokoškolské vzdělání, protože jsme si namalovali rovnítko mezi kvantitu a kvalitu. Ale vysokoškolský přece neznamená chytřejší. Znalost je schopnost opakovat akci nebo provádět určité činnosti opakovaně, se stejnou kvalitou a stejným způsobem. A to je to, co dnes chybí.

Inflace hodnot

Stěžujeme si na inflaci finanční, ale nevnímáme, že inflační je celá společnost. Inflaci podléhá vzdělání i tradiční hodnoty. Problém je v tom, že jako společnost tápeme. To je vlastně odrazem inflace hodnot, zániku evropské civilizace, jejího významu. A bohužel, školství, které by nám v hledání cesty mohlo a mělo pomoci, tu moc ve skutečnosti nemá. Všude dnes slyšíme, že se jako země budeme věnovat robotizaci a digitalizaci. Alespoň tak to často zní z úst vládních představitelů. Nevím, kdo z nich ví, co to ve skutečnosti znamená, ale vím, že rozhodně nevytváříme žádné podmínky a prostor pro to, aby se tak skutečně stalo. A to považuji za problém – nemůžete se přece stát dobrým pianistou jen proto, že bude někdo říkat, že je to správné. Když chcete být dobrým pianistou, musíte začít hrát na piano, musíte mít dobré piano a dobrého učitele, který ví, co, jak a proč vás učí. Co, proč a jak! To je zcela zásadní. A dobrým učitelem může být jenom ten, kdo opravdu ví a umí. Je přece velice nepravděpodobné, že vás naučí vařit špatný kuchař. Přesto se to ve školách běžně děje.  Ano, asi vzbudím nevoli, ale ta situace je tak špatná, že svého syna ani nechci poslat na vysokou školu. Protože ho mám rád. Ale nechci být černobílý – samozřejmě jsou i skvělí učitelé. Pouze je potřeba najít je a dát jim prostor. Nechat je věci dělat dobře.

Pokusit se něco udělat

Pokud chceme kvalitní školství, mělo by být limitované a náročné. Měli bychom si konečně uvědomit, že kdo nemá vysokou školu, není méněcenný. Dobrý farmář je častokrát chytřejší než akademik, protože ví, jak příroda funguje a co musí udělat pro to, aby se dobře postaral o své hospodářství. Ví taky, že příroda není naplánovaná, že je nepředvídatelná a musí se k ní přistupovat s pokorou, tvrdou prací, každodenní péčí a velkým respektem. S uvědoměním, že je silnější, než jsme my. A to si myslím, že ve školách zásadně chybí. Je to také důvod, proč jsme se rozhodli jít svou cestou a pokusili jsme se něco udělat. Nemá přece smysl kritizovat, vykládat, psát petice, vést nekonečné diskuze o ničem. Baťa vždycky říkal, a pochopil jsem to i na vlastní zkušenosti, že když má člověk problém, má jít za moudrými akademiky a oni rádi vysvětlí, proč to nebo ono nejde. S tím poznáním si pak lze vyhrnout rukávy a pokusit se to udělat. A to já chci, spolu s podobně naladěnými lidmi ve školách, na univerzitě a u nás ve Fosfě – pokusit se realizovat to, o čem jiní říkají, že to nejde. A jdeme do toho s vědomím, že se možná ukáže, že to opravdu nejde. Ale nepokusit se a smířit se už dopředu s tím, že to nejde, to je mnohem horší varianta.

I škola je služba

Současná úroveň školství, a nejen školství, je dána do značné míry tím, že se někdo rozhodl naplňovat kvóty namísto cílů. Pokud není cílem služba, o které vždy mluvil Baťa, v tomto případě služba dětem, budoucnosti a vlastně i společnosti, státu, obci, tak to vždy bude končit špatně. Když je běžné, že ředitel přijme učitele, o kterém není přesvědčen, ale nikoho lepšího sehnat nemůže, nečekejme kvalitní službu. To je přece děsivý kompromis. Tohle kdybych udělal ve firmě, tak dnes nemůžeme podporovat ani sport ani vzdělávání, nemohli bychom financovat projekty Fosfa Sport ani Fosfa Edu. Ani v nejtěžších dobách jsem tyhle typy kompromisů nedělal a nikdy je dělat nebudu. Protože to je ona teorie košíku s jablky, která jsou zdravá, jen jedno je shnilé. Ale to jedno jediné vždy vyhraje nad těmi ostatními zdravými. Pokud nemáme odvahu hned na začátku odstranit to hnijící, prohráváme.

A má to ještě jeden rozměr – jak hodnotit školu? Myslím, že je to podobné jako v podnikání. My jako Fosfa máme nějak nastavenou kulturu, ale bylo by vysoce arogantní a nekorektní, kdybychom řekli, že to je jediná správná kultura. Je spousta společností, které mají úplně jinou kulturu a jsou mnohem úspěšnější než my. To je důkaz, že nemusíme a ani nemůžeme dělat všichni všechno stejně. A my jako společnost děláme pravý opak. Tlačíme na to, aby se všechno stejně dělalo. Když někdo začne věci dělat jinak, tak ho vyřízneme. Místo toho, abychom mu dali prostor a oslavovali tu jinakost, tak se jí bojíme.

Cesta je věcí volby

Někdo hraje okresní přebor, pro zábavu, po zápase jde s kamarády na pivko nebo vyblbnout se s dětmi, grilovat… Má to správně. Stejně správně to má ale i ten, kdo hraje Champions League. Jen má úplně jiné nároky. A diváci od něj také něco jiného čekají. Ale jsou diváci, co chodí i na ten svůj okresní přebor. Nelze proto hodnotit, zda správně je to nebo ono. Je to přece věc osobní volby. Stejně by to snad mohlo být i s těmi školami. Jestli je pro někoho důležitý titul a je mu jedno, že se nic nenaučí, prosím. Já to považuji za chybu, ale to je můj názor. Jen bychom si měli uvědomit, že nepotřebujeme a nepřipravujeme jen typy pro okresní přebor. Pro Champions League jsou nutné jiné návyky a ty musíte získávat od dětství. Mám opravdu upřímnou radost, když děti, které v rámci projektu Fosfa Sport byly letos v létě v Paříži na olympiádě, nahlas řeknou, že jednou chtějí reprezentovat Českou republiku, chtějí to dotáhnout až na tu olympiádu a jejich snem je přivézt medaili. To je přece úžasné, vidět, že se pro takový cíl umějí rozhodnout a nadchnout. To musíme nejen podporovat, to musíme v dětech objevovat a probouzet.

Na čem můžeme stavět

Bohužel, problémem dnešní společnosti je to, že měřítkem kvality a úspěchu jsou peníze. To je přece velký omyl. Vkrádá se i do vzdělání. Cílem je vydělat. A školy nemají odvahu se od toho systému odlišit. Možná ani nemohou. Protože když nebudou součástí systému, budou mít problém svou službu ufinancovat. Jistě, mohou se najít podnikatelé a firmy, kteří je podpoří, ale bude to velice výjimečné. Proto mám rád sousloví Umění výjimečnosti. Proto investujeme do projektu Fosfa Edu, který možná nabírá větší obrátky, než jsem sám čekal. Dnes jsme propojili střední školu s univerzitou, ale víme, že musíme jít ještě dál, do základní školy a dokonce do mateřské. Protože platí princip Garbage In, Garbage Out. Všechny procesy fungují stejně – pokud máte nekvalitní vstup, tak ani s nejlepšími lidmi a nejlepšími nástroji nevytvoříte špičkový výstup. Jedinou cestou proto podle mne je začít vysvětlovat a prezentovat hodnoty co nejdříve, vést k touze po vzdělání a ke sportu děti co nejmenší. Aby získaly správné návyky, na kterých potom můžeme stavět. To jsme nevymysleli my, to vymysleli už před staletími lidé mnohem chytřejší. Je potřeba pouze oprášit to, co dobře fungovalo a nevymýšlet za každou cenu něco nového.

Začínal jsem úslovím a úslovím i skončím. Nevím, kdo to řekl, ale je to krutě smutně pravdivé: Amerika něco vymyslí, Čína to vyrobí a Evropa to zreguluje. My se vlastně netěšíme na to, abychom něco vytvořili. My se těšíme na to, abychom mohli regulovat věci, kterým nerozumíme. Změňme to!

Text: Ivan Baťka, majitel a CEO společnosti Fosfa Life Science (napsáno pro magazín Be the Best 3/2024)

Zajímá vás něco? Potřebujete poradit?

Zeptejte se.

Jitka Kovaříková

Vedoucí studijního oddělení

+420 724 645 833