Technická škola není jen pro matematická esa
Samé jedničky z matematiky a fyziky, doma krabice součástek a od deseti let vlastní robot. Tak si mnoho lidí představuje ideálního studenta technické školy. Skutečnost je pestřejší a cest k technice je víc, než by napovídalo vysvědčení. Znamená tedy trojka z matematiky, že technická střední škola není pro vaše dítě? Vůbec ne.
Na třídních schůzkách v deváté třídě se o budoucnosti dětí mluví hlavně řečí známek. Jednička z matematiky znamená „na techniku má“, trojka zní jako varování. Známka ale měří, jak žák zvládl konkrétní látku v konkrétní písemce. Neprozradí, jestli ho baví zjišťovat, proč něco nefunguje, jestli vydrží u problému, který nejde vyřešit napoprvé, nebo zda si dokáže v hlavě otočit součástku a představit si, jak zapadne do celku.
„Důležité je neučit se věci nazpaměť, ale snažit se jim skutečně porozumět. Právě pochopení problematiky pomáhá řešit nestandardní úkoly, se kterými se člověk v praxi setká,“ řekl už dříve Radomír Průša, odborný asistent Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, který se podílí na výuce Třídy F.
Představte si například linku, která plní výrobky do balení. Běží a žádnou chybu nehlásí, jenže kontrola na konci začne vyřazovat kusy, které neodpovídají normě. Technik postupně prověřuje jednotlivé části stroje i program, který ho řídí, všechno funguje, jak má. Až po čase si všimne, že problém se objevuje jen v určitou denní dobu. Příčina nakonec není v žádné součástce, ale v samotné látce, která linkou prochází. Za studena se chová jinak než za tepla a stroj s tím nepočítá. Takové řešení v návodu nenajdete.
Nikdo přitom od technika nečeká, že bude mít v hlavě odpověď na všechno. Podrobnosti si dohledá v dokumentaci. Musí ale chápat, jak spolu souvisí stroj, program a materiál, se kterým pracuje. Jinak by mohl vyměnit půlku linky a problém by zůstal.
Žádná povinná stavebnice
Zájem o techniku se u dětí projevuje různě. Jedno tráví odpoledne s kostičkami LEGO, jiné rozebere staré rádio, aby zjistilo, co je uvnitř. Další zkoumá počítač, zkouší první programy nebo vymýšlí, jak si usnadnit práci na zahradě. To všechno mohou být dobré signály, podmínkou ale nejsou.
Řada techniků v dětství žádný takový koníček neměla. Hráli fotbal, kreslili nebo četli. K technice se dostali přes brigádu, kamaráda nebo až na střední škole, když si poprvé sami zapojili elektrický obvod. Dalšího chytne exkurze do výroby, kde poprvé uvidí automatizovanou linku v provozu. Zájem, který se objeví v patnácti, není o nic méně skutečný než ten, který začal v pěti.
Hodně záleží i na tom, jak se dítě s technickými předměty potká. Někdo měl štěstí na učitele fyziky na základní škole, který do hodiny přinesl pokusy, předvedl, jak funguje elektromagnet, nebo s třídou počítal, kolik energie spotřebuje rychlovarná konvice. Takové hodiny si člověk pamatuje. Jiný žák podobnou zkušenost neměl, třeba proto, že na pokusy nezbyl čas nebo chybělo vybavení, a cestu k předmětu si hledá déle. O jeho schopnostech to ale vypovídá málo.
Myšlení, které se dá cvičit
Technické myšlení není jedna vlastnost, ale několik schopností, které se navzájem doplňují. Logické uvažování pomáhá vyvodit, že když svítí kontrolka napájení, ale motor se netočí, chyba bude nejspíš dál v obvodu. Prostorová představivost umožňuje přečíst výkres a vidět z něj trojrozměrný díl, odhadnout, jak se pohne páka mechanismu, nebo jak do sebe zapadnou jednotlivé součástky. Systémové myšlení znamená chápat, že změna v jedné části zařízení se projeví jinde. A k řešení problémů patří schopnost rozdělit velký úkol na menší kroky, porovnat několik možností a vybrat tu, která bude v praxi fungovat nejlépe.
Část těchto schopností přitom není daná jednou provždy. Psycholog David Uttal a jeho kolegové už v roce 2013 shrnuli v metaanalýze pro časopis Psychological Bulletin výsledky více než dvou set studií. Zjistili, že cílený trénink, ať už šlo o kurzy, vhodné počítačové hry nebo opakované řešení prostorových úloh, prostorovou představivost v průměru zlepšuje a účinek přetrvává i s odstupem. Neznamená to, že každý zvládne libovolný obor bez námahy. Znamená to, že kdo si dnes těžko představí, jak vypadá krychle rozložená do sítě, nemusí tak zůstat.
A co tedy ta matematika?
Bez ní by to nešlo. Matematika pomáhá technikům počítat, navrhovat a ověřovat, zda jejich řešení skutečně funguje. Podobně důležitá je fyzika a další odborné předměty. Studium proto vyžaduje soustavnou práci, student ale nemusí nastupovat na střední školu jako matematický génius.
Někdy stačí vidět, jak se fyzikální zákony uplatňují na skutečném zařízení. Třeba že Ohmův zákon z tabule rozhodne o tom, jestli se dioda rozsvítí, nebo shoří. Co dřív působilo jako abstraktní vzorce, najednou dostane praktický smysl. Známky ze základní školy jsou proto jen jednou částí celkového obrázku. Víc než samé jedničky napoví, jestli je žák ochotný na svých znalostech pracovat a postupně je rozvíjet.
Jak takové učení vypadá v praxi? Studenti Třídy F se při odborné výuce seznamují také s deskami plošných spojů, elektromechanickými zařízeními a diagnostikou technických systémů. Učí se tak nejen jednotlivé postupy, ale především principy, na kterých moderní technika funguje. Na pochopení souvislostí klade důraz také Radomír Pruša z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Podle něj nestačí teorii pouze znát a umět ji zopakovat. Důležité je skutečně jí porozumět a dokázat získané znalosti využívat v praxi.
Třída F je čtyřletý maturitní obor Elektrotechnik pro automatizaci a robotizaci, který Střední škola Edvarda Beneše v Břeclavi rozvíjí ve spolupráci se společností Fosfa a Fakultou strojního inženýrství VUT v Brně. Studenti získávají odborné znalosti i zkušenosti přímo v průmyslovém prostředí, kde poznávají, jak fungují moderní technologie a co obnáší práce lidí, kteří je programují, nastavují nebo udržují v provozu.
Aby měli pro své vzdělávání co nejlepší podmínky, investovala společnost Fosfa do nových učeben Třídy F a jejich moderního vybavení. V září 2026 otevřela v areálu společnosti novou budovu F017 se čtyřmi učebnami, kde mohou studenti rozvíjet své technické znalosti a získávat další praktické zkušenosti.
Pokud s dítětem právě vybíráte střední školu, nedívejte se jen na vysvědčení. A nenechte se odradit ani tím, že se o techniku dosud příliš nezajímalo. Možná jen ještě nemělo příležitost zjistit, co všechno tento obor nabízí. Zjistit to může například na dni otevřených dveří.
(Text: Petra Chvalkovská, Foto: Shutterstock)