Parťák zítřka se jmenuje kompozitní AI
Umělá inteligence (AI) už dávno není jen věcí sci-fi filmů. Mnozí z nás ji mají ve svém mobilu, chytrém asistentovi nebo třeba ve školní aplikaci na přepis mluveného slova. Jenže ne každá AI funguje stejně – některé se řídí pravidly jako šachový velmistr, jiné se učí jako batole. A ty nejchytřejší? Ty se učí obojí zároveň.
Když je všechno podle pravidel: symbolická AI
Představ si AI jako chytrou tabulku plnou „jestliže – pak“ pravidel. Například: Jestliže má pacient horečku a kašel, pak může mít chřipku. Takto funguje takzvaná symbolická AI – používá jasně daná pravidla a logiku. Umí skvěle vysvětlit, proč se rozhodla tak, jak se rozhodla, a hodí se třeba pro expertní systémy v medicíně nebo účetnictví.
Jenže má jednu slabinu: neumí se dobře přizpůsobit. Když se objeví něco, co v jejích pravidlech není, neví si rady. Podobně jako když šachista narazí na neznámou hru bez pravidel.
Když se učí z příkladů: subsymbolická AI
Naopak modely jako ChatGPT patří do světa subsymbolické AI. Ty nečtou pravidla, ale učí se z obrovského množství dat. Jako když dítě slyší tisíckrát slovo „pes“ a pak už ví, že pes štěká, má čtyři nohy a většinou se nechá pohladit.
Tato AI je velmi přizpůsobivá a zvládne i věci, které jí nikdo výslovně nenapsal. Umí psát básně, odpovídat na dotazy nebo ti pomoct s úkolem. Ale je tu háček – občas si vymýšlí. Tvrdí třeba, že v Brně je moře nebo že Einstein napsal Harryho Pottera. A často není schopná vysvětlit, proč to řekla.
To nejlepší z obou světů: kompozitní AI
A tady přichází na scénu kompozitní přístup – tedy kombinace symbolické a subsymbolické AI. Představ si to jako tým dvou lidí: jeden umí skvěle pravidla a logiku, druhý má cit pro jazyk, kontext a intuici. Když spolupracují, výsledek je nejen přesný, ale i flexibilní a srozumitelný.
Například: AI přečte text, zjistí, že „Petr je otec Karla“ a „Karel je otec Tomáše“. Díky pravidlu „otec otce je dědeček“ pak sama odvodí, že Petr je dědeček Tomáše. A zároveň umí vysvětlit, jak k tomu došla.
Proč na tom záleží?
Kompozitní AI může zásadně změnit to, jak pracujeme s umělou inteligencí:
- Méně chyb: AI si ověřuje fakta pomocí pravidel a databází, takže si nevymýšlí nesmysly.
- Více důvěry: Uživatel se může zeptat „Proč?“ a AI odpoví srozumitelně.
- Větší bezpečnost: Pravidla zabrání nebezpečným nebo neetickým výstupům.
- Chytřejší nástroje: Pomůže ti nejen napsat text, ale i zkontrolovat, jestli dává smysl – a třeba i jestli odpovídá zákonům.
A co dál?
Už dnes se kompozitní systémy testují v lékařství, programování, výuce nebo třeba v robotice. Do pár let se stanou běžnou součástí našich aplikací, asistentů i vyhledávačů. Budeš se moci AI zeptat nejen „Co si myslíš?“, ale i „Proč si to myslíš?“
A právě to je možná největší posun. Nechceme jen chytrou kalkulačku. Chceme parťáka, který myslí, chápe a umí vysvětlit. A ten se jmenuje kompozitní AI.
(Text: Petr Simon)