Jaký byl školní rok ve Třídě F?
Konec školního roku má zvláštní kouzlo. To, co v září vypadalo jako náročný start, už je pryč. A zjistíme, že věci, kterých jsme se dříve báli, jsme zvládli docela v poklidu. Že škola není jen o známkách, testech a ranním vstávání, ale také o postupném růstu. O samostatnosti. O schopnosti poradit si. A možná hlavně o tom nebýt na všechno sám.
Ve Třídě F jsme se proto zeptali druháků, jaký pro ně byl letošní školní rok. Co zvládli lépe než v prváku, v čem se nejvíc posunuli a co by poradili těm, kteří do prvního ročníku teprve nastoupí. Odpovědi ukazují jednu důležitou věc. Druhý ročník není jen pokračování prvního. Je to chvíle, kdy se ze žáků, kteří se ještě nedávno sami rozkoukávali, pomalu stávají ti, kdo mohou být oporou mladším.
První školní den už najednou není takový strašák. Luky přiznává, že ho letos zvládl s mnohem větším klidem, protože to bylo méně stresující. David k tomu dodává, že i samotné studium už mu jde lépe: „Jsem tady už nějaký pátek, a myslím, že už to zvládám líp než první ročník.“ Matěj zase vnímá jako důležitý posun lepší adaptaci na nové učitele a Alexandr otevřeně říká, že letos mnohem lépe zvládl přechod z prázdnin do školního systému.
To jsou možná na první pohled obyčejné věci. Jenže právě v nich se ukazuje skutečný rozdíl mezi prvákem a druhákem. Ten rozdíl se jmenuje zkušenost. Víme, že stres přejde. Že se lze na cokoliv zeptat. Že i když něco nejde hned, neznamená to konec světa. Možná je to nejčastější rada, kterou druháci posílají novým prvákům: Nebojte se zeptat.
„Pokud by něco nevěděli, ať se zeptají nás jako třeťáků nebo druháků. Pomůžeme jim,“ říká Luky. Podobně to vidí i David: „Aby se nebáli zeptat, protože jsme tu vlastně pro ně. Mohli bychom jim pomoct s učivem i s tím, jak to na škole chodí.“ Matěj k tomu přidává jednoduchou, ale velmi důležitou větu: „Když vám něco nepůjde, nic si z toho nedělejte. Přece chybami se člověk učí.“ Alexandr pak připomíná, že když je potřeba, není ostuda najít si doučování nebo pomoc od starších žáků.
Ano, říct si o pomoc není slabost. Ptát se není selhání. A chyba není důkaz toho, že na něco nestačíme. Druháci dobře vědí, o čem mluví. Každý z nich se letos posunul trochu jiným směrem. Luky cítí největší pokrok v technických a odborných znalostech. David zmiňuje hlavně větší samostatnost a práci s Arduinem, kódováním a základními deskami. Matěj se zlepšil v organizaci svého času. Alexandr pak dodává, že největší posun udělal v porozumění spolužákům.
A právě v tom je síla FOSFA Edu. Nejde jen o to naučit se techniku, programování, odborné dovednosti nebo školní látku. Jde také o to učit se fungovat mezi lidmi. Umět spolupracovat. Umět požádat o pomoc. Umět ji nabídnout. Rozumět sobě i ostatním. Protože ve FOSFA Edu platí jediné – Acta non verba!
Druhý ročník ukazuje, že růst se nepozná jen podle toho, kolik nových věcí umíte, ale i podle toho, že máte větší klid, lepší přehled a odvahu říct mladším: Neboj, taky jsme tím prošli. A když bude potřeba, pomůžeme ti.
Blížící se konec školního roku tak není jen tečkou za další kapitolou. Je i připomínkou, že každý školní rok člověka někam posune. A to je možná důležitější než vysvědčení. Nicméně věříme, že i ta budou výtečná.
Luky
Matěj
Alex
David