Začalo to rybami a jantarem
Zajímá vás, kde má elektrotechnika, ten obor pro třetí tisíciletí, vlastně vůbec kořeny? Neuvěříte. Protože abyste dohledali jejich konce, tedy vlastně začátky oboru, museli byste hodně zpátky v čase, až někam k roku 2750 před naším letopočtem…
Už starověké egyptské texty z té doby zmiňují takzvané elektrické ryby a považují je za ochránce všech ryb. Staří Egypťané také věděli, že zmíněné výboje se mohou šířit dál podél vodivých předmětů.
Starověké kultury kolem Středozemního moře zase znaly statisckou elektřinu – věděly, že určité předměty, jako jsou tyčinky jantaru, lze potřít kočičí srstí, aby přilákaly lehké předměty, jako je peří.
A dokonce i atomová teorie patří svými kořeny před náš letopočet – nápadně se jí podobá hypotéza Leucippa a Demokrita, která tvrdila, že vše se skládá z atomů, které jsou nedělitelné a nezničitelné.
Mimochodem, v roce 1938 byl na území Iráku učiněn nález, datovaný do doby asi 250 př. n. l. – připomíná galvanický článek a údajně mohl být použit pro galvanické pokovování v Mezopotámii. Důkazy samozřejmě neexistují.
Scribonius Largus, lékař císaře Claudia, potvrdil na přelomu letopočtů znecitlivující účinek výbojů elektrického sumce a některé své pacienty vedl k tomu, aby se elektrických ryb dotýkali v naději, že je silný náraz vyléčí.
Ale ten skutečný zrod elektrotechniky jako vědy můžeme datovat do 17. století. V roce 1600 totiž anglický vědec William Gilbert sepsal studii o elektřině a magnetismu a odlišil magnetitový efekt od statické elektřiny produkované třením jantaru. A především, on to byl, kdo vytvořil novolatinské slovo electricus – odkazovalo k řeckému slovu elektron, což bylo označení pro jantar. Slova Electric a Electricity se pak poprvé měla v britském tisku objevit v roce 1646.
(Text: Valerie Saara)