Radomír Pruša, inženýr a doktor elektrotechniky z Vysokého učení technického v Brně, je jednou z klíčových osobností praktické výuky projektu FOSFA Edu a Třídy F. Jako odborný asistent Fakulty strojního inženýrství VUT a certifikovaný revizní technik přináší do výuky nejen hluboké teoretické znalosti, ale především cenné zkušenosti z průmyslové praxe, vývoje a výzkumu. Ve Třídě F pomáhá studentům pochopit elektrotechniku v souvislostech, propojit teorii s reálným světem výroby a naplnit filozofii Acta non verba – činy, ne slova.
Dobrý den, již druhým rokem předáváte své vědomosti nové generaci elektrotechniků ve Třídě F. Pozorujete za tuto dobu posun v kvalitě vzdělávání či přístupu studentů?
Ano, již druhým rokem působím na půdě společnosti FOSFA jako vyučující Třídy F. Minulý i letošní rok vyučuji první ročníky, tedy studenty, kteří se teprve seznamují se základy elektrotechniky. Z tohoto důvodu nemohu porovnávat stejné studenty v navazujícím ročníku.
Obecně si ale myslím, že přístup studentů výrazně závisí na způsobu, jakým je do dané problematiky dokážeme nadchnout a zaujmout. Moje dosavadní zkušenost je taková, že i studenti, pro které elektrotechnika nebyla zpočátku jasnou volbou, si po několika společných hodinách k oboru najdou cestu a začnou se o něj aktivně zajímat. Z toho vyvozuji, že klíčový je zejména první ročník – a především jeho samotný začátek, který často rozhodne o tom, zda student o obor zájem mít bude, nebo nikoliv. Právě probudit tento zájem je hlavním cílem naší práce ve Třídě F.
Foto: FOSFA Edu
Jaký okamžik byl pro vás ve Třídě F za dva roky nejdůležitější, případně který vám nejvíce utkvěl v paměti?
Za nejdůležitější okamžiky považuji vždy začátek výuky nových studentů. Právě tehdy se ukáže, zda je obor osloví, či nikoliv. Od toho se následně odvíjí jejich snaha, píle a především dlouhodobý zájem.
Druhým velmi důležitým momentem je naopak závěr studia, kdy studenti zpracovávají svůj první větší samostatný projekt, za který nesou plnou odpovědnost. Vždy mě potěší, když vidím, že dokážou získané znalosti a zkušenosti aplikovat v praxi a projekt dotáhnout až do konce. Samozřejmě se objevují i potíže, ale studenti se drží hesla „nejde, neexistuje“. Přemýšlejí, zkoušejí, upravují řešení – a ve výsledku problém často bravurně vyřeší.
Která část projektu FOSFA Edu přináší středoškolským studentům největší přidanou hodnotu?
Jednoznačně propojení teorie s praxí. V teoretické výuce na škole studenti Třídy F získávají důležité znalosti, na kterých mohou dále stavět. Tyto poznatky si pak během odborného výcviku ve společnosti FOSFA ověřují v reálné praxi.
Typickým příkladem je výroba plošných spojů – od návrhu, přes osazení součástkami až po finální oživování obvodu. Právě zde si studenti velmi rychle uvědomí, že to, co funguje na papíře, se v praxi může chovat jinak. A to je zkušenost k nezaplacení.
Přinesla vám pedagogická praxe změnu pohledu na české školství? A jak přizpůsobujete výuku současným trendům?
Ano, i když částečně jsem si tuto skutečnost uvědomil už během studia na vysoké škole. Současná výuka na základních i středních školách často funguje stylem „naučit se a zapomenout“. Je kladen velmi malý důraz na skutečné pochopení látky.
Pokud se studenti naučí informace pouze zpaměti, navíc v omezeném rozsahu, nejsou je pak schopni logicky uspořádat a propojit do širších souvislostí. Výuku proto vedu tak, aby si studenti na řešení problémů přicházeli částečně sami – samozřejmě s určitým vedením. Znalosti z předchozích hodin aplikují bez mé přímé pomoci, případně si je na začátku krátce zopakujeme.
Při praxích studentům vždy zdůrazňuji, aby se na zapojení nedívali jako na obrázek, ale jako na funkční schéma, kde má každý prvek svůj význam a své opodstatnění. Právě pochopení těchto vazeb výrazně snižuje chybovost. A pokud i přesto chyba vznikne, studenti jsou schopni ji sami vyhledat a opravit.
Jaké tři schopnosti považujete za klíčové pro úspěšné uplatnění absolventů na trhu práce?
Samostatnost, schopnost dotahovat věci do konce a výjimečnost ve svém oboru.
A které tři fenomény dneška považujete za zásadní, pokud jde o přípravu studentů?
Kromě samotného pochopení toho, jak věci fungují a jak se vyrábějí, kladu velký důraz na schopnost mít přesah do dalších oborů. Dále považuji za klíčové umět efektivně vyhledávat informace – nikdo nemůže vědět všechno.
Je snadné říct „nevím“ nebo „neumím“, ale mnohem důležitější je schopnost chybějící informace dohledat, pochopit a doplnit.
Foto: FOSFA Edu
Věnujete se fenoménu digitálního dvojčete. Kam se tento obor posunul v posledních dvou letech, zejména s nástupem AI?
Umělá inteligence dnes pomáhá odhalovat souvislosti, které dříve nebyly na první pohled patrné. Díky tomu jsme schopni vytvářet mnohem věrohodnější digitální dvojčata nejen výrobních strojů.
Digitální dvojče lze vytvořit například i pro závodní vůz, který pomocí AI dokáže „vidět blízkou budoucnost“ na základě datových sad získaných z měření na shodných nebo podobných tratích. To umožňuje například lépe rozložit výkon nebo optimalizovat rozdělení točivého momentu na kola při průjezdu zatáčkou.
Jakou radu byste dal studentům, aby se ve svém oboru co nejlépe uplatnili?
Důležité je neučit se věci nazpaměť, ale snažit se jim skutečně porozumět. Právě pochopení problematiky pomáhá řešit nestandardní úkoly, se kterými se člověk v praxi setká.
Zároveň je nutný zájem o obor, ochota učit se nové věci a mít přesah i do dalších oblastí, například mechaniky. To vše z absolventů dělá velmi cenné pracovníky na trhu práce.
Jaké životní hodnoty jsou pro vás nejdůležitější?
Mé životní hodnoty jsou nastaveny shodně s hodnotami společnosti FOSFA – respekt, úcta, důvěra a disciplína. Tyto hodnoty se promítají i do způsobu, jakým získávám zkušenosti a jak je následně předávám studentům Třídy F.
Většina informací, které vyučuji během odborného výcviku, vychází přímo z praxe. Tyto zkušenosti jsem získal a stále získávám při revizích a montážích elektrických instalací. Kromě toho jsem dříve spolupracoval a nadále spolupracuji s odděleními výzkumu a vývoje různých technických společností.
Co rád děláte ve volném čase a co očekáváte od roku 2026?
Volnočasové aktivity u mě hodně závisí na ročním období. V zimě preferuji lyžování nebo běžky, v létě si rád vyjedu na motorce nebo vyrazím na horský výšlap. Celoročně rád cestuji, ideálně s minimálním plánováním a v „low cost“ režimu. Právě takový způsob cestování mi umožňuje poznat, jak lidé v dané zemi skutečně žijí, a přináší nejvíce autentických zážitků.
Momentálně je ale cestování dočasně upozaděno kvůli stavbě vysněného domu.
Text: Marek Valko