Představujeme učitele Třídy F: Daniel Klíč
Ve Třídě F bude v rámci odborného praktického výcviku strojní techniku vyučovat inženýr Daniel Klíč (1996). 
Je studentem doktorského studia na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě strojního inženýrství na Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky, kde rovněž získal titul inženýr. Téma jeho disertační práce je Systematické konstruování obráběcích strojů – zabývá se převážně digitálními dvojčaty CNC strojů.
V červenci 2024 ukončil – i kvůli novým povinnosem ve Třídě F – internship na oddělení Operation Engineering pro spektrometry Thermo Fisher Scientific, kde působil téměř 5 let. Dále působí jako asistent na VUT FSI UVSSR na odboru výrobních strojů, kde pracuje na projektech týkajících se digitálních dvojčat a prediktivní údržby. Také vyučuje předměty Elektrotechnika a elektronika a Výrobní stroje, systémy a roboty. Současně je spolumajitelem a jednatelem firmy, která se orientuje na měření, návrhy a výrobu pasivních akustických prvků pro místnosti, sály a nahrávací studia.
Kudy vedla vaše cesta k elektrotechnice?
Dost omylem. Já jsem profesí strojař, ale samozřejmě dnes je pro strojaře elektrotechnika povinností, tak jsem jí taky přišel na chuť a vlastně jsem ji už docela pochopil. A přestože na fakultě elektrotechniku i vyučuji, ve Třídě F budu učit strojařské předměty. Ještě k té elektrotechnice – já ji považuji za součást strojní mechaniky, nelze se jí vyhnout. Je zajímavé, že náš ústav je na škole jediný s akreditací strojní i elektro.
Vaše cesta na fakultu vedla přes průmyslovku. To je pro vaši novou pozici v rámci Třídy F skvělá zkušenost…
Vlastně to není tak dávno, co jsem středoškolský odborný výcvik i praxi zažíval na vlastní kůži. Takže si ještě dobře pamatuju, co mi vadilo, co mě nudilo. A při přípravě na Třídu F jsem se snažil všem těm věcem vyhnout, upravit rozvrh, aby byl zajímavější a kluky a případně i holky vtáhl. Ale je fakt, že pokud vím, tak žádná odvážná mladá slečna se zatím nenašla. Třeba příští rok už se objeví, protože kdykoliv jsem potkal holky strojařky, byly super.
Co vám na průmyslovce vadilo nejvíc?
Ono by to asi vadilo každému. Když zámečnictví znamená půl roku pilovat něco pilníkem a ohýbat plechy, asi to není to pravé. Přidal jsem soustružení, frézování, ať si děcka sáhnou i na nějaké živé stroje. Zkusit si něco vyrobit rukama je super.
Potřebuje to elektrotechnik?
Vysloveně ne, alespoň ne pro to, co studují. Ale v praxi se opravdu hodí něco o strojařině vědět. To je právě jedna z věcí, která se mi na Třídě F líbí, že se nesoustředí jen na ten jeden profilový obor, ale chce ho učit v mezioborových souvislostech. Brzy poznají, že je to pro budoucnost hodně cenné.
Co je z vašeho pohledu důležité pro toho, kdo chce Třídu F absolvovat úspěšně?
Chtít ji dodělat. Snažit se. Protože žádná střední není zadarmo. Maturita byla nejtěžší zkouška mého života, ačkoliv mám za sebou dvoje státnice.
Opravdu?
Nejtěžší není to správné slovo. Byl to největší stres, nejvíc jsem se bál. Ostatně, jsou to první krůčky, kdy musí být člověk opravdu samostatný. A ještě jedno riziko vnímám. Víte, v těchhle praktických oborech se myslím docela často stává, že se dostanete k práci a tedy i k penězům ještě v průběhu studia. Když jste šikovný a něco se naučíte, proč to nevyužít. Jenže když začnete pracovat, obvykle nemáte čas na školu.
Učíte na vysoké škole, teď přijdete na školu střední. Kde vidíte vy osobně největší rozdíl?
Na vysoké jsou to dospělí lidé a jsou tam dobrovolně, podle toho se k nim můžeme chovat. A jsou nějak motivovaní. Střední škola je v tomhle ohledu odlišná. Docela dobře si pamatuju sebe na střední škole.
Jste na to připraven?
Doufám, že ano. Od malička jezdím na šachové tábory, letos to bylo po dvaadvacáté, a tam jsem v kruhu dětí od osmi do patnácti. Takže trochu mám představu, co čeho jdu.
Hrajete šachy závodně? Kolik máte ELO?
Oficiální zápasy nemám, takže nemám FIDE ELO, ale na herních aplikacích mám 1 700.
To není úplně málo…
Zápasy v kavárnách většinou vyhrávám.
Věnujete se ale také výzkumu a vývoji. Na čem pracujete? Co s vámi mohou vaši žáci zažít?
S jednou zlínskou firmou se podílím na vývoji obráběcích strojů, modeluju výpočty pro prediktivní údržbu těch strojů. Vlastně dělám digitální dvojčata, díky nimž se dá porovnávat chod stroje a jeho stav v běžném provozu a v ideálních podmínkách. Než jsem nastoupil doktorské studium, tak jsem ani netušil, že to ve strojařině jde. Ta škola ale, když vytrváte, vám dokáže odkrýt bezbřehé možnosti. Každý si může najít to, co ho bude bavit.
Text: Petr Karban