Robot sám vyoperoval žlučník
V nedávné době došlo k významnému průlomu v oblasti chirurgické robotiky díky úspěchu robota, který autonomně provedl odstranění žlučníku prasatům. Tento robot, pojmenovaný SRT-H (Surgical Robot Transformer-Hierarchy), byl vyvinut výzkumníky z Univerzity Johna Hopkinse a představuje významný krok směrem k plně autonomní chirurgii.
Robot SRT-H byl trénován pomocí metody známé jako imitační učení. Tento přístup spočívá v tom, že stroj sleduje videa, na nichž zkušení chirurgové provádějí operace odstranění žlučníku na prasatech, a k těmto videím jsou připojeny popisy jednotlivých kroků v prostém jazyce. Díky této metodě je robot schopen pochopit nuance operace a napodobit dovednosti lidských odborníků.
Jednou z hlavních předností SRT-H je jeho schopnost rozhodovat se nezávisle v reálném čase. Na rozdíl od dřívějších robotických systémů, které vyžadovaly lidské vedení nebo se řídily pevnými scénáři, může SRT-H reagovat na neočekávané situace, jako jsou změny vzhledu tkáně nebo počáteční polohy. Navíc dokáže reagovat na mluvené příkazy chirurgického týmu, například „posuň levé rameno trochu doleva“.
Výkonnost tohoto robota je rovněž impozantní. SRT-H dokázal úspěšně dokončit všech 17 kritických úkolů nutných pro odstranění žlučníku, jako je identifikace duktů a tepen, umisťování svorek a řezání tkání, a to s 100% přesností ve všech osmi pokusech na prasečích orgánech. Přestože mu trvalo dokončení každé procedury déle než zkušeným lidským chirurgům, jeho přesnost byla srovnatelná.
Adaptabilita systému byla důkladně otestována i za ztížených podmínek, kdy byly zavedeny komplikace, jako například barviva připomínající krev, které měnily vzhled tkání. Tyto scénáře obvykle představují výzvu pro systémy počítačového vidění, ale SRT-H dokázal chyby sám opravit bez přerušení práce.
Úspěch SRT-H je považován za klíčový krok směrem k plně autonomním operacím. Zatímco současné klinické použití je omezeno na preklinické modely, jako jsou prasečí kadavery nebo syntetické tkáně, tento úspěch vytváří důležitý precedens pro budoucí aplikace na živých zvířatech a posléze i u lidí.
„Tento pokrok nás posouvá od robotů, kteří mohou provádět specifické chirurgické úkoly, k robotům, kteří skutečně rozumějí chirurgickým postupům,“ uvedl Axel Krieger, vedoucí výzkumu na Univerzitě Johna Hopkinse.
Vědci plánují další vývoj takových systémů, aby mohly autonomně zvládat více typů operací a byly v příštích letech testovány na živých zvířatech, a nakonec i na lidech. Tento pokrok znamená zásadní krok k bezpečné a spolehlivé robotické chirurgii bez přímé lidské kontroly, což by mohlo v budoucnu výrazně změnit způsob, jakým jsou prováděny chirurgické zákroky.
(Text: Petr Simon)